Ať už víte, že je to malý ostrov v Asii nebo ne, zavane na vás z toho slova exotika a příslib koktejlů pod palmovými listy na písečné pláži u azurově modrého moře. Nebo, jako já, když jsem o Taiwanu poprvé slyšela, se vám v hlavě utvoří obrázek nějakého zablešeného pralesu s polodivokými lidmi v bederních rouškách.

Už od začátku jsem věděla, že chci vyjet do Asie, konkrétněji do Japonska – do moderní země plné potenciálu a bohaté kultury, známé svými originálními a někdy i podivnými módními výstřelky. Úplně jsem to viděla před sebou, všechno to úžasné jídlo, uctivé chování, malebné staré čtvrti, prostě všechno. A pak mi bylo sděleno, že pojedu na Taiwan. Kam že? Cože? V hlavě mi blikla informace z hodiny zeměpisu. Něco s Čínou. Vedro. Pravděpodobně komáři a nemoci. Rozvojová země.

Na Taiwan jsem jela bez jakýchkoli očekávání. Říkala jsem si co přijde, přijde. Nikdo mě nemohl připravit na to, co se ke mně přímo přiřítilo zároveň s přistáním mého letadla. Obalilo mě to jako lepkavé taiwanské horko a už mě to nikdy nepustilo. I teď to se mnou ještě je, stále se mě to drží a každý den mě to naplňuje energií.

Taiwan je o tolik víc než to, co si představíte, i když o něm víte první poslední. Dokud si to nezažijete, nemůžete to jednoduše pochopit. Snoubí se v něm tolik kvalit, že je těžké se pokoušet je všechny popsat. Vysoké hory a neprostupné lesy, křišťálově čisté moře a prudké řeky, životem bující velkoměsta a přátelské venkovy, pestrobarevné chrámy vonícím kadidly, kulinářské speciality, centra techniky a vědy, obrovská nákupní střediska, nespočet kulturních akcí – a lidé. Úžasní, přívětiví a pohostinní Taiwanci, kteří jsou ochotní skoro v každé situaci… mohla bych pokračovat dál a dál.

Moje výměna, to byl doopravdy život v jednom roce. Otevřela mi oči, změnila mě a posunula dál. Zpřeházela mi životní hodnoty, ukázala mi opravdové přátelství a krásu skrývající se v rozdílech kultur a lidí. Naučila mě jeden z nejtěžších jazyků a zdokonalila i v ostatních schopnostech.

To, co ke mně na Taiwanu přišlo a od té doby nepustilo, byla výzva, motivace do budoucna. Na světě je tolik úžasných míst, která na nás čekají, až je objevíme, poznáme a oceníme. Tolik lidí a tolik rozdílných příběhů, do kterých se můžete zaplést. Tolik kultur a jazyků, tolik zemí. Některé na nás zapůsobí hlouběji než jiné, a některé… některé z vás za jeden rok udělají jiného člověka. Taiwan. Teď už víte, že je to malý ostrov v Asii a snad na vás stále vane exotika a příslib dobrodružství na cestách za úžasnou kulturou, nádhernou přírodou a neskutečně ochotnými lidmi.

Nebo, jako já, když teď o Taiwanu slyším, cítíte na kůži lepkavé vedro, ve vzduchu zavane vůně nočních trhů a v dálce slyšíte štěbetání ustarané host maminky. Srdce vás zabolí při vzpomínce na kamarády a zážitky, které jsou stále ještě čerstvé a živé, jako kdyby se utvořily včera a ne před několika měsíci. V hlavě vidím svůj vzdálený domov, který čeká, až se jednoho dne vrátím.