fbpx

V Lincolnu, městě na půl cesty mezi Mortonem a Springfieldem, se každoročně koná festival horkovzdušných balónů. Zprvu jsem se divila, proč se něco takového nekoná víckrát do roka, ale když jsme se už přes hodinu snažili najít parkoviště, nějak záhadně mi to došlo 😀

Američani tomu říkají festival, já bych řekla velká masa lidí dohromady snažící se si vystát svůj zasloužený brätwurts nebo hamburger a někde vzadu balóny. Můj první dojem byl opravdu mizerný. Hned na kraji byly kozy a malí klokánci v klecích a lidi je za půl dolaru chodili krmit a hladit. Klec nebyla větší než průměrná česká třída. Všude hromada neuspořádaných lidí, hodně dětí, jídla, amatérských kapel a odpadků. Cestou do Lincolnu se k nám připojili ještě další kamarádi, takže si umíte představit jakou rychlostí jsme se pohybovali. No mě mohlo klepnout. Moc se omlouvám, jestli toto čte někdo, kdo měl o mém „výletu“ samé krásné představy, ale takhle to opravdu bylo.

Naštěstí jsme se za…ne tak šíleně dlouho, jak se mi zdálo, dostali k balónům!!

No to bylo jiný kafe. Když dojde na nějaké experimentování a objevování, moje angličtina se zvedne na úplně jinou úroveň a netrvalo dlouho a už jsem mačkala s dalšími lidmi v koši pod balónem. Bylo to tak krásný! Nevím jestli v Česku máme balóny menší, ale tyhle rozhodně byly rozhodně největší, co jsem kdy viděla. Dokonce jsem našla dva balóny s čumáčkem a ušima! Jako Toma a Jarryho 😀 Vážně!

U každého balónů někdo rozdával kartičky a občas i tetování, tak jsem velmi rychle informovala rodinku, že kdyby něco ať zavolají a zmizela jsem z dohledu. Přišla jsem k jednomu balónů a velmi zdvořile jsem se zeptala, jestli nemůžu s něčím pomoct a ona mě vzala do balónu! Poprvé se mých 52 kilo samo o sobě k něčemu hodilo!

No a tak jsem chodila pořád okolo, bavila se s náhodnými lidmi, ptala se kapitánů balónů, proč si radši nekoupili auta a když jsem byla už úplně unavená, otočili jsme se na podpatku a jeli domů. Teda… Stavili jsme se v baru a vypila jsem 2 virgin drinky (obarvené limonády) a jeli jsme znovu domů. Bylo to šíleně krásný. Když byla tma a balóny každou chvilku blikaly člověk jen zíral a nevnímal nic jiného.

 

Další články od Marty

Pin It on Pinterest

Share This

Sdílejte tento příspěvek se svými přáteli!