Den 1: Výlet do Iquitos byl podle mně nejlepší ze všech (přestože jsem nevyzkoušela ayahuascu L). Náš odlet byl v šest hodin ráno, tak jsme si daly s Johannou dounaty a letěly jsme! Na letišti v Iquitos na nás čekala dodávka, pro asi dvacet indboundů, co přiletěli tímhle letadlem. Auto nás vysadilo u vody na jednom mercadu. První věc, co jsme běželi hned vyzkoušet, bylo suri (červi). Nejnechutnější na nich byla ta černá křupavá hlava a jejich divná textura. Pak jsme zahlédli malého krokodýla, zvláštní ryby a pro nás exotické ovoce.  Když jsme nastoupili na loď, myslela jsem, že bude jak peque peque, pomalá, max dvacet za hodinu, ale jeli jsme až šedesátkou. Taky aby ne, když jsme bydleli skoro sto kilometrů od Iquitos.

První zastávka-isla de monos. Tam jsme viděli všechny opice od nejmenší na světě až po lenochody. Bylo tam i i mládě lenochoda Manola. Pak tam byla jedna malá opička, co nám stále lezla po vlasech a nechtěla slézt. Obzvláště si oblíbila Petra, který ji nemohl za boha sundat, protože se neskutečně pevně drží vlasů. Pak jsme jeli do lodge, kde jsme bydleli a po obědě jsme se rozdělili do dvou skupin, ta naše šla do pralesa, prý snad něco uvidíme. Náš průvodce se jmenoval Yllaco a byl nejlepší ze všech. Vždycky když přijede někdo jako National Geography nebo Discovery, tak je provádí. Byl to fakt frajer. Viděli jsme hodně hmyzu a termitů. Yllaco nám vysvětloval, že když sníme termity, tak je to jako mít repelent a nikdy vám nic neudělají. Taky nám ukazoval, co se může jíst a dával nám ochutnat. Myslím, že nikdo z nás by sám v pralese nepřežil ani dvě hodiny. Pak nás učil plést z rostlin a udělal Loreně korunu komáří královny. Prý jestli do hodiny nenajdeme jedovatou žábu, tak má zahodit korunu a něco si přát. Žábu jsme našli, ale jen černou a pak už se začalo stmívat a blížila se bouřka. Ohýbalo to stromy a vypadalo to dost strašidelně.

Pak mi dal Yllaco mačetu a ukázal nějakým směrem, ať prosekám cestu a vedu skupinu. Bylo to někam úplně mimo. Hnedle jak jsem zahlédla malého černého hada, tak jsem mu ráda předala mačetu zpátky. A šli jsme co nejrychleji do lodge. Když jsme přišli, začal pravý pralesní slejvák. Večer naše skupina jela po tmě lodí někam do zátoky, poslouchat zvuky. Bylo to dost děsivé, protože jsme se dost báli krokodýlů.

Den 2:  Brzy ráno byla vyjížďka na hledání ptáčků a poslouchání zvuků. Viděli jsme jich hodně a taky hnízd, plus jednu iguanu a krásně nasvícenou Amazonku. Po snídani jsme jeli rybařit piraně. S Petrem jsme si připadali jak Kuba Vágner. Kdo jinej taky chytá na Amazonce? J Na prvním místě jsme nic nechytli a pak jsme zajeli do zátoky, kde jsme viděli růžové delfíny. Chytili jsme jen pidirybky, protože piraně jsou moc chytrý a Petr dokonce chytil piraňu, jen mu spadla těsně před lodí. Poté jsme popojeli sotva deset metrů dál a koupali jsme se kousek od růžových delfínů. Děsivý koupat se v něčem, kde chytáte piraně a kde jsou růžoví delfíni. O kterých se říká, že se v noci mění na muže a znásilňují místní ženy. Odpoledne jsme naštěstí nasedli do zakryté lodi a zrovna začal liják. Ale to už jsme byli na cestě k jednomu z amazonských kmenů. Přivítaly nás děti s různými zvířaty na vyfocení a pak jsme šli hlouběji, kde žijí předkové, kde jsme viděli šamana, který byl už moc starý. Pak jsme tancovali s místními a lovili ze střílecí foukačky. Později následovalo klasické nakupování suvenýrů a zpátky do lodge. Takový den se jen tak nezažije.

Den 3: Vyrazili jsme do místní továrny na alkohol. Sami jsme zkoušeli místo tradičních koňů lisovat třtinu. Dokonce jsme ochutnávali, ale nebylo to dobré. Odpoledne jsme jeli hluboko do vnitrozemí ostrova, abychom viděli proslulé obří lekníny. Cestou jsme opět viděli i lenochody.

Den 4: Kousek po proudu řeky byla taková mini zoo. Byli tam kuřátka, pejsci a divná želva s minikrokodýlkem a obrovskou anakondou! Odpoledne jsme vyrazili do centra ostrova, kde bydlí lidé, kterým jsme jeli pomáhat. Na tento projekt (postavení školy) jsme celý rok sháněli peníze. Brali jsme s sebou všechno od matraček po jídlo s moskytiérami. V největším vedru jsme začali zahazovat díry kolem základů betonových sloupů, co budou držet budoucí školu. Večer jsme snědli sendviče a čínskou polévku a zalezli pod moskytiéry. Protože když už není sluneční světlo, nastane naprostá tma.

Den 5: Ráno jsme dostali přesolená vajíčka, kafe, džusíky a sušenky. To je docela bohatá snídaně v porovnání s tím, co mají místní. Po snídani mě někdo zavolal, že si malý chlapeček rozsekl nohu. Chtěla jsem mu to vydesinfikovat, ale nakonec jsem ho raději vzala k místnímu lékaři. Ten mi řekl, že to má už nejmíň deset dní a taky že má tuberkulózu. Prý ten prst už dávno necítí a budou muset ho amputovat. Kvůli tomu jsem jela až druhou lodí z ostrova až do lodge. Po obědě jsme hned odjeli do Iquitos. Zapomněla jsem říct, že do lodge s námi přijel kluk, kterého si Rotary vybralo z tamní vesničky, aby se zkultivoval. Poprvé pořádně jedl, spal v normální posteli. Pokud všechno dobře dopadne, poletí do Brazílie.

Odjeli jsme do Iquitos, kde jsme se rozloučili s holkama z Cusca a my, co měli do odletu více času, jsme šli trochu prozkoumat město. Koupili jsme si malého krokodýla. Bylo to moc dobré, část chutnala jako ryba a druhá jak kuře. Pak jsme šli hledat nějaké exotické ovoce, koukali jsme na výrobu místních cigaret, koupili jsme suvenýry a šli na plaza de armas na zmrzku. Moc se mi líbily místní combi-autobusy, i když musí být hrozně nepohodlné. A pak zpátky do Limy!