Čaau! Přináším žhavé novinky ze svého pobytu ve Státech! Běžela jsem svůj první závod cross country! Dobře, uberu trošku plynu a všechno vám vysvětlím.
V úterý ráno jsem normálně šla do školy, ta skončila ve tři jako každý den a po převléknutí nás žlutý autobusy vzal do Olympii, města vzdáleného asi hodinu od Mortonu. Tam už na nás čekaly jiné týmy, vysvětlili nám trasu, rozehřály jsme se a kolem pěti odpoledne vystřelila pistole na začátek závodu.
Naneštěstí terén byl velmi plochý a slunečný, suma sumárum jsme běželi 4x různými směry kolem kukuřičných polí. To by bylo všechno dobrý, kdybych ale dávala pozor při vysvětlování, kudy máme běžet.
Dav se řítil kupředu. Tak jsem se řítila taky. Všichni zahnuli doprava. Tak jsem zahnula taky. Po chvilce se ta velká kupa lidí proměnila v žížalu, takže už nebylo tak jednoduché vidět, kudy má člověk běžet. Jedna slečna měla svítivě růžové ponožky. Co mi zbývalo jiného. Běžela jsem za ní. Teda ale řeknu vám, žádná želva to nebyla! Hlavou se mi pořád dokola honila myšlenka – počkej na mě, jejdamane, proč tak ženeš?!
Rodiče povzbuzovali, trenéři hecovali, nohy bolely a moje srdce mi málem vystřelilo z hrudi. Konečně jsem se přiblížila k cíli, 800 metrů před cílem začala moje sokyně zrychlovat. No tak jsem zrychlila taky. Už jsem se cítila fakt hodně špatně. Pot ze mě lil proudem. Dech nestačil. 300 metrů. Sprint?! Ježkovy oči, ta holka mě chtěla zabít. Byla o hlavu větší než já a moje nohy byly o poznání kratší, to bych to ale nebyla já, abych ji nechala jen tak běžet.
Naše týmové heslo „Don’t think just run“ ve mně pracovalo na plné obrátky. Každá sekunda se natahovala jako sýr na špagetách. 100 metrů. 50 metrů. 10 metrů. Cíl.
Maminko, jestli tohle čteš, prosím tě neboj, teď už je všechno v pořádku, jím a spím jako mimino a další závod mám až za týden. A už se takhle nezřídím slibuju.
K mému velkému překvapení jsem doběhla 17. z asi 110 slečen s časem 24:24 za 3 míle (4.88km).
Zvládla jsem to. Uff. Nikdy bych nečekala, že můj největší nepřítel v Americe bude moje velká potřeba udělat všechno, pro co nejlepší výsledek. Díky Bohu, že to dopadlio tak dobře! Zase se ozvu :)) M.
Další články od Marty
