Kdybyste se mě před dvěma lety zeptali, kde se vidím za rok, ani v tom nejbláznivějším snu by mě nenapadlo, že budu zrovna na rok v Brazílii. V té nejkrásnější a nejpřátelštější zemi na světě. I přes to, že jsem se původně nemohl rozhodnout, kterou z asi třicítky zemí si vybrat, musím říct, že lépe jsem se rozhodnout nemohl. Do Brazílie jsem přijel jako opravdu dost stydlivý člověk a díky přátelům z řad Brazilců i bláznivých výměnných studentů, jsem se otevřel tak, že spousta lidí vůbec nechápala, co se se mnou stalo. Mimo toho, že jsem se hodně změnil a poznal úžasné lidi, si odvážím i nekonečné množství zážitků a zkušeností, vím, jak to funguje na druhé straně světa. Roční výměna mi mimo jiné otevřela oči a nežiji jen v stereotypech, že je Brazílie nebezpečná a jen o fotbalu nebo karvenalu. Poznal jsem spoustu nádherných míst, například první hlavní město Brazílie – Salvador, byl jsem se podívat na obrovské farmě mojí první host rodiny, prohlédl jsem si na vlastní oči kaňon Xingó, navštívil Rio de Janeiro, krásnou pláž Maragogi, s Rotary jsem byl na výletě v Amazonii (což bylo snad těch nejkrásnějších devět dní celé výměny), kde jsem si zkusil spoustu nových věcí, spali jsme 5 nocí na lodi, jako jeden z šesti lidí z celého výletu jsem dokázal vylézt na vysokou palmu açaí, plaval s růžovými delfíny, lovil piraně,…

Výměna mi strašně chybí a už teď začínám plánovat, kdy bych se mohl za všemi těmi přáteli a rodinami znovu podívat. Je to něco, na co nikdy v životě nezapomenu, co mi rozšířilo obzory a dodalo kupu zkušeností.

Rotary, děkuju! Bez vás bych tohle nikdy nezažil…