“Bude to Váš nejtěžší rok v životě a vy z něj uděláte buď ten nejlepší nebo ten nejhorší, je to jen na Vás.” říkali

Jak by něco jako rok v USA, v zemi snů, holywoodských filmů a neuveřitelně obrovských jídel mohl být něco těžkého? Nechápala jsem, proč by to tak bylo v době, kdy mi to bylo sděleno. Pamatuji si to nadšení při každém meetingu s pocitem, že onen velký Den se blíží. Nevěděla jsem pořádně, do čeho jdu. Ale byla jsem si jistá, že to je ta správná cesta.

Minulý rok, přesně 9. srpna tedy začalo mé velké dobrodružství. V letadle z Vídně, přes Istanbul až do Miami jsem si v hlavě přehrávala všemožné scénáře toho, co by se zde mohlo stát. Hlavou mi probíhala neustále otázka, “co bude dál?”. Naštěstí mé nadšení přemohlo strach a nejistotu ihned potom, co jsem zahlédla mou první host rodinu čekající na mne na letišti spolu s místními Rotariány. Věděla jsem, že jsem v dobrých rukou.

Od té doby, jsem si užívala každičkou sekundu každého krásného dne. Procestovala jsem napříč Floridou, navštívila jsem například Tampu, kde jsem poprvé (a naposled) jela na horské dráze a na šílenosti jménem “Falcon Fury” ; Key West, kde jsme šnorchlovali celé dny a viděli nezapomenutelný východ a západ Slunce; Disneyland, kde jsme zkusili, co se dalo a Everglades, kde jsme navštívili aligátoří farmu.

Dostala jsem se také do NYC, Washingtonu D.C., Philadelphie a Bostonu. Navštívila jsem Harvard, Empire State Building a mnoho dalšího. Též jsme jeli na Bahamy, kde jsme si užívali pláží, a plavali s delfíny.

Má první rodina, původem z Colombie, se stala co nevidět mou pravou “americkou” rodinou. Milovala jsem každou chvíli strávenou společně s nimi. Od rána do večera, jsme zpívali, tančili, povídali si a smáli se všemu možnému. Chodívali jsme spolu běhat, nakupovat a také jednou týdně do kostela. Nebyl to, ale ledajaký kostel. Byl to kostel neuvěřitelně veselých lidí, opět tančících, zpívajících a neuvěřitelně motivujících na každém worshipu. Prožili jsme spolu Vánoce, Thanksgiving, povzbuzování fotbalového týmu z Colombie s týmovými tričky před televizí a noční rodinné sledování filmů. Prošli jsme všechny kouty Miami, cestovali Floridou, zkoušeli paddleboarding no a mohla bych ještě pokračovat dále..

Musím přiznat, že opravdu každý den byl dobrodružstvím, avšak ne vždy to bylo jednoduché. Byla jsem ubytovaná ve dvou host rodinách, a i když jsme se moc s druhou nesedli, také mi to dalo mnoho zkušeností do života.

Naučila jsem se nejen mluvit španělsky a tančit latinskoamerické tance, ale také vidět věci jinak, mít nadhled, nebát se zeptat a nebát se zkoušet nové věci. Je nepopsatelné, jak moc se mi změnil názor snad na vše v mém okolí. Možnosti, které mi dříve přišli naprosto neuskutečnitelné, jsem začala vnímat jako dosažitelný cíl. Pochopila jsem, že pomáhání druhým a neočekávání nic nazpět, je ta pravá cesta úspěchu.

V USA jsem si našla přátele na celý život z různých koutů světa, druhou “pravou” rodinu, vyzkoušela vše, co jsem si přála a zažila mou pravou americkou “experience”. A zkrátka udělala můj rok tím nejlepším v mém životě.

Za vše tohle jsem vděčná právě Rotary Klubům zde v ČR, stejně tak jako v USA, mé české rodině mým host rodinám na Floridě. Děkuji za nezapomenutelné zážitky, které jste mi umožnili. Výměna mi opravdu otevřela oči i mysl a pomohla mi najít samu sebe.  .