Minulý rok v srpnu začalo moje dobrodružství v Indii. Již cestou tam jsem byl nervózní a napjatý co mě čeká. Přes všechny mnohočetné problémy na dubajském letišti, jsem nakonec přistál v Mumbai. Město, ve kterém jsem strávil svůj rok, mělo 5 miliónů obyvatel což oproti mojí vesnici, která má 50 obyvatel byl opravdu velký šok. Vše bylo pouze o zvyku. Člověku chvíli trvá, než se sžije například s krávou, kozou, psem, kočkou a prasetem na jedné ulici.

Doprava, jak je jistě všem dobře známo funguje na principu, kdo je rychlejší ten jede a má přednost. Já osobně jsem k transportu využíval rikšu nebo taxi a v pozdějším stádiu výměny i kolo.

Další kapitolou sama o sobě byla škola. Jen pro představu, kdo z vás si umí představit školu pro 2000 žáků? Malé učebny, malé lavice a strašné horko taková byla realita. Naštěstí pro nás je v Indii opravdu hodně prázdnin, takže často jsem tam být nemusel. Omluvenkou bylo například to že jsme jezdili na přednášky, různé meetingy a jiné akce s rotary. Ovšem měla alespoň ten dobrý efekt, že si díky ní člověk našel pár přátel.

Na rodiny jsem měl štěstí. První byla silně hinduisticky založená a doma komunikovali v jazyce Gudžeratů. Vzali mě na jeden z mnoha hezkých výletů. Celkově jsem s nimi strávil první 4 měsíce a poté jeden poslední. Druhá rodina byla mě asi nejvíce blízká. Zde byla víra rozdělena půl na půl. Otec byl křesťan a matka byla hinduistka. Doma se mluvilo anglicky. Vzali mě celkově dvakrát na překrásné pláže do státu Goa. Dále mi také sehnali lekce angličtiny, kde jsem se seznámil s učitelkou angličtiny se kterou jsem jsme se stali dobrými přáteli až do konce mého pobytu. Třetí rodina, kde jsem strávil pouze jeden měsíc byla fajn a však moc toho o nich nevím. V té době, kdy jsem tam bydlel jsme měli hodně akcí s rotary a jeden výlet takže jsem byl doma vlastně jen 14 dní.

Něco málo by bylo dobré napsat i k výletům. Bylo jich celkem 6 a já se účastnil 2. Na místo zvané Lovasa, které je plné přírody a vodopádů a druhý výlet na sever Indie který trval celkem 14 dní. Zde byl k vidění například i všem známý Tádž Mahal.

Závěrem bych rád poděkoval rotary, rodině, přátelům a všem kteří mi pomohli a umožnili prožít tento nezapomenutelný rok.