Tři týdny. Přesně tak dlouho už jsem v Mazatlánu. A můj názor na město je pořád stejný, jako když jsem přijel – je úžasné. Co konkrétně? Vlastně všechno.
Jídlo
Začnu tím nejdůležitějším, místním jídlem. Je to na dlouhé povídání, protože tady se jí pořád, všechno a na spoustu způsobů.
Podle hesla „ochutnej to, co je nejdivnější“ vím, že krevety jsou výborné, krabí klepeta chutnají podobně jako ryba, chobotnice jsou bez chuti a chili papričky pálí jak potvora. Když už jsme u té pálivosti, skoro ke každému jídlu tu dostanete několik omáček. Jak poznáte, která vám nerozleptá zažívací ústrojí? Tak, že není zelená. Navzdory všem očekáváním, oranžové a hnědé směsi nejsou to nejnebezpečnější, co tu můžete potkat. Pravda, některé jsou pálivé, některé chutnají jako… těžko říct co, ale žádná z nich vás nezabije. Pokud není otrávená, nebo to není přebarvená zelená. 😉 Zelenou omáčku radši nezkoušejte. A když už opravdu musíte/chcete, tak minimální dávku a někde blízko mějte připravenou vodu (nejvíc se mi osvědčil Sprite nebo džus). A nenechte se přesvědčit tím, že místní to jedí! Taky byste asi nesnědli celou chili papričku najednou, tak jako oni. Jediná zelená omáčka, která nebývá pálivá, je guacamole z namixovaného avokáda (tu poznáte spolehlivě – není tekutá, je jednobarevná, vypadá jako plast a lezou na to mouchy), která ale zase nemá žádnou pořádnou chuť. Na hašení plamenů se ovšem použít dá.
Další články od Martina
